Dnes jsem jel nakupovat. To je celkem nezajímavé, ale chtěl bych vám popsat to, co se mi stalo.
Stojím u pokladny, čekám, až na mně přijde řada a najednou jsem ji viděl. Stála tam, naproti kase, ve stánku s květinami, sama a hlavně smutná. Opravdu. Na první pohled její výraz byl smutný.
Ne ten znuděný „proboha, co já tady dělám, to je nuda“. Ne. Tohle byl opravdu nefalšovaný „smutný“ výraz. A já tam stojím, koukám a najednou mně to napadlo. Udělat jí radost!!! Opravdovou radost. Ale jak? A zase. Rychlý nápad.
Koupím jí kytku!
Říkáte si, jestli nejsem padlej na hlavu, v květinářství a koupit obsluze kytku. Ale řekl jsem si: „Co, maximálně hodí ksicht a pošle mně do prdele“.
Přátelé, opak je pravdou. Ten úsměv, ten nepopsatelný, pravý, ničím nefalšovaný radostný úsměv je opravdu a bez výhrad K NEZAPLACENÍ! .
Tak mně napadlo: Co takhle udělat radost jeden den, opravdu jeden den někomu neznámému, někomu, koho třeba neznáme, nebo třeba i známe, to je úplně jedno. Jde o to, udělat někomu radost.
Zkuste to. Jde o momentální nápad. Ale je hezkej, nemyslíte?
Pokud uděláte někomu takhle nezištně, ze srdce radost, podělte se. Napište o tom. Nestyďte se