Filcka.cz – píše Tomáš Jelínek

Jen tak jsem na Twitteru nahodil téma, že bychom si střihli na jeden den, 24 hodin offline. Prostě naprosto vše, co má co dočinění s internetem vypneme. Původní „jen tak“ nápad nějak přerostl, takže dávám jasnou výzvu. Jdete do toho taky?

Aby jsme se nehádali, tak tady stanovuji přesná pravidla

Můj kamarád Jiří Procházka (@jiproch) se mnou udělal na svém blogu rozhovor. Ptáte se proč? Jde o první rozhovor ze série povídání o přátelích z Twitteru. Je to zajímavá myšlenka a jsem rád, že jsem mohl být Jirkův první follower, se kterým dělá rozhovor.

1.) Jak se jmenuješ, kolik Ti je a odkud jsi?

Ahoj, jmenuji se Tomáš Jelínek, už na světě otravuji 34 let a jsem ze Strakonic, malého městečka na jihu Čech. Původně jsem tedy Moravák, nicméně jsem zdrhnul do Čech (dlouhej příběh)

2.) Jak jsi se dostal k internetu a všemu kolem něj?

Člověče začátky si už ani nepamatuji. Bylo to určitě ještě na škole, to byly ty první začátky, kdy jsem zažil svůj první WOW efekt „Ty vole čum, Seznam.cz!“. Ano, v té době pro mě znamenalo slovo „internet“ –> www.seznam.cz. Pak jsem využíval internet čím dál tím častěji v práci, coby obchodní zástupce různých firem to byla nutnost. Když na to tak vzpomínám, ti moji zákazníci se mnou museli mít ale trpělivost, když jsem jim posílal nabÝdky (ano, přesně) a navíc kreslené ve Windows malování (uvědomte si, že bylo období vytáčeného internetu a poplatky byly šílené).

3.) Jsi fanoušek moderních technologií, jaké používáš?

Jsem a to obrovským (tedy co mi peněženka a manželka dovolí). Používám samozřejmě počítač (donedávna dva, ale jeden je předělaný na NAS), až moc aktivně mobil (maželčino „už si zase hraješ s mobilem“ slyším pořád), mám čtečku ebooků MIDroid Q721, taková ta „normálka“.

Čti dále…

Tak je to tady zase. Rok se sešel s rokem a máme tady Vánoce a sotva se nadějeme tak i Nový rok. Přichází klasická doba bilancování, ale já jsem se rozhodl, že letos žádné bilancování. Nic takového. Protože bych se styděl, když si vzpomenu, co jsem všechno sliboval. Bohužel, musím se přiznat, pomalu nic z toho jsem nesplnil. Ano, stydím se.

Ale co, život jde dál, užívejme si Vánoc, vzácných chvil, kdy můžeme být s nejbližšími, radovat se z dárečků a ze života.

Tak přátelé, děkuji Vám za to, že mě čtete, děkuji kamarádům za přízeň, děkuji svojí rodině za to, že tu se mnou jsou a přeji všem krásné, pohodové a ničím nerušené Vánoce. Do nového roku takovou tu klasiku, ale upřímnou, zkrátka hodně štěstí, zdravíčka a ať Vám vyjde vše, tak jak má a jak si budete přát.

Mějte se
          Tomáš

Štve mě jak každý nadává na silničáře. A nechcete si to taky zkusit? V průměru 20h za volantem v kuse, obrobvské riziko každý den, minimum spánku, ale taky minimum peněz.

Držte huby a buďte rádi, že alespoň někdo vyjede a snaží se (sorry za takovéhle výrazy, ale mě to fakt štve).

Když už jsme u toho, nedá mi to a zeptám se, jaký je váš názor na práci silničářů a stav silnic hlavně teď v zimě?

Včera jsem přemýšlel, co a jak dál. Myslím co a jak dál s blogem. Jistě jste si všimli, že počet článků neroste, že defakto nepíšu nic. Pokusím se v krátkosti vysvětlit proč.

Tak především letos jsem se stal podruhé otcem, narodila se mi krásná dcera Anička. A jistě uznáte, že malé dítě dá docela zabrat. A jako správný taťka nemůžu nechat všechno na manželce. To je první důvod omezení psaní.

V pracovní sféře mi přibilo daleko více povinností. Mojí nadřízení na mě a na mé kolegy vyvíjejí daleko větší tlak než dříve. Druhý důvod.

Tak. Říkal jsem v krátkosti, tak je to v krátkosti. Nedávno jsem četl článek, bohužel si už nepamatuji od koho to bylo, kde autor popisuje, že všechno jde, všechno se dá zvládat, i třeba s malými dětmi. Autor sám má malé děti a popisoval, že to jde, starat se o rodinu, práci a psát např. blog (kdybych já si vzpomenul, kam jsem si uložil ten link) (Update: Tak díky Janu Matouškovi doplňuji link http://blog.peoplecomm.cz/clanek/nemam-cas). Myslel jsem si, že mě to nakopne, ale prd. Prostě mi to nejde.

Takže jsem se rozhodl, že to udělám jinak. Lépe. Doufám tedy snad.

V minulosti jsem měl problém se zaměřením blogu. Přeskakoval jsem z jednoho na druhé, sám se cítil, že to není ono, lidově řečeno, že to stojí za hovno. Pardon za to slovo, ale je to tak.

Rozhodnul jsem za se pro následující:

1. Budu psát jen tehdy, kdy se na to budu opravdu cítit (staré zlaté pravidlo „Pokud máš zájem o něčem psát, tak o tom piš. V tom případě víš o čem. Pokud nevíš o čem, raději nepiš nic…“).
2. Budu psát svoje pocity, i kdyby měl být článek jen o pár větách.
3. Z toho plyne ono zmiňované zaměření blogu – ŽÁDNÉ. Divné, ale proč sakra mít striktně zaměřený blog?

Tak. Šlus, hotovo a jde se na to.

Ještě bych vás chtěl upozornit na pár změn, které jsem na blogu provedl. Především jsem zajistil mobilní verzi, která je automaticky přístupná při vstupu na stránku z mobilního prohlížeče, který jej automaticky detekuje. Mobilní verzi si taky můžete přepnout ručně, link je v zápatí. Dále uvnitř článku jsou tlačítka, která vám, pokud se vám článek líbil, pomůžou sdílet svým kamarádům, ale hlavně je tam tlačítko pomocí kterého si daný článek stáhnete do PDF (plugin pdf24.org ).